Dramione

Byl další den. Den jako každý jiný. Když byla Nebelvírská trojka ve věži kluci se tam začali bavit o Dracovi. Jaký je to grázl, šmejd, padouch atd. To všechno zaslechla Hermiona a vzpoměla si co jí včéra Draco říkal a věděla, že to není pravda. Že jeho chování není bezdůvodné a ona ten důvod věděla. Když šli na hodinu kouzel procházeli nádvořím. Hermiona se většinou po nádvoří nerozhlížela ale tentokrát si všimla Draca, který stál na druhé straně. Hermiona se na něho udiveně zadívala. "Co dělá na druhé straně? Proč nejde s námi?" Pomyslela si a nezpustila z něho oči. Draco se na ni taky upřeně díval ale neudělal ani krok. Hermiona pak nenápadně sklonila hlavu a už se na něho nepodívala. Draco pak odešel pryč. Když se Hermiona usadila v učebně, přemýšlela nad Drackem. A pak se do její mysli zapletl ten včerejší dopis.Napadla ji šokující myšlenka:"Co když mi ten dopis psal on?" Po téhle myšlence Hermioně proběhla mráz po zàdech. Ale nebyla si tím úplně jistá. Rozhodla se tedy, že se s ním sejde. Po hodině poslala Dracovi vzkaz:"Dnes se co nejrychleji dostav do knihovny!" Draco neváhal a po přečtení dopisu se vydal ke knihovně. Když došel ke dveřím pomalu je otevíral a rozhlížel se kolem. V knihovně bylo temno. A malé okna na levé straně nepropouštěly tolik světla aby rozzářili celou knihovnu. Přesto viděl Hermionu jak sedí u stolku a svíra v rukou jeho dopis. Draco se malinko zachvěl a šel k ní blíž. Hermiona se na něho nepodívala a hleděla do zdi naproti sebe. "To ty si mi psal ten dopis?" Ptala se ho zahořkle. Draco se tvářil nervózně. Neodpovídal a oči odklonil stranou. Najednou se ale stalo něco co nečekal. Hermiona se zvedla a se slzami v očích ho popadla kolem krku. Draco stuhl a nejevil žádné známky pohybu. Byl překvapený tím jak Hermiona zareagovala. Ta se mu s mokrýma očima podívala do očí a políbila ho. Dracovi stékla slza po tváři. Oba byli rádi, že už na sebe nemusí vrhat jen nevinné pohledy. Mohli být jeden s druhým. Když pomalu nastával večer a nad Bradavicama se začalo stmívat, všichni byli na svých kolejích. Teda až na Hermionu a Dracka. Ti seděli za školou na svahu a dívali se na překrásný západ slunce. Vůbec je nezajímalo, že už mají být dávno na kolejích. Nezajímal je okolní svět. Důležité bylo že jsou spolu a šťastní.